Osobnosti

Svatopluk Pazdera

Narozen 13. 7. 1904 v Daskabátě u Olomouce.

Jako řídící učitel nastoupil do Olšovce počátkem školního roku 1929. Pro vlastenecké činy domnělé proti Říši byl 7. září 1940 zatčen německou policií, byl vězněn napřed v Hranicích, pak v různých koncentračních táborech v Německu, posledně v Břehu u Vratislavi, kde 17. března 1944 zemřel.

Jako každý nový občan byl i Svatopluk Pazdera přijat ve svém novém působišti v Olšovci s nedůvěrou. Jeho přímá, energická a vytrvalá povaha, vysoká inteligence a všestranné vzdělání, pak vlastenecké skutky a vystupování, získalo mu brzy obliby u dětí i dospělých.

Doc. dr. Josef Haubelt, CSc.

Josef Haubelt (*27.červeńce 1932 v Olšovci, + 11.března 2013 v Praze), dlouholetý pedagog katedry obecných dějin FF UK, se narodil jako prvý z pěti dětí. Otec, Josef Haubelt, byl rodákem z Partutovic, matkou byla Anděla, rozená Michálková, z čp. 33.

Studoval v letech 1946-1952 na gymnáziu v Hranicích, 1952-1953 na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze (obor dějepis), 1953-1957 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (obor dějepis).

Pracoval v letech 1958-1967 v semináři akademika ČSAV Radima Kettnea pro  postgraduanty, aspiranty a doktorandy k filozifii, dějinám a literatuře geologických věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Byl na studijních pobytech v letech 1967-1968 na Ústavu pro dějiny lékařských a přírodních věd Lékařské fakulty Univerzity Lipsko (prog. Bernard Harig), 1968-1969 s podporou Alexander von Humboldt-Stiftung (Bonn-Bad Godesberg) na Ústavu pro dějiny přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Johana Wolfganga von Goethe ve Frankfurtu nad Mohanem (prof. Willy Hartner).

Působil na katedře obecných dějin a pravěku od r. 1960 jako odaborný asistent, v letech 1970-1974 jako vědecký pracovník (se zákazem pedagogické a půblikační činnosti z politických důvodů) a od r. 1978 jako docent.

Působil v oborech dějin věd a techniky (dějiny přírodních věd) se zaměřením hlavně na problematiku osvícenectví a obrození. Publikoval více než pět set studií, knih, statí a recenzí, z nichž uvádíme: František Josef Kinský (1969), Studie o Ignáci Brnovi (1972), Mikuláš Koperník (1974), Jan Evangelista Purkyně (1981), Dějepisectví Gelasia Dobnera (1982), Živod a dílo Václava Prokopa Diviše (1982), České osvícenství (1986, 2.vyd, 2004), Kašpar Sternberg, přírodovědec a pedagog (1986), Geolog Radim Kettner (1991), Jakub Krčín z Jelčan (2003, 2.vyd. 2004), Wolfgang Amadeus Mozart v jasu svodoboného zednářství (2006), Země Moravské brány (2006), Mozart - kouzelná flétna - Sarastro (2007).

Spolupracoval s Badatelským střediskem pro dějiny demokratických hnutí ve Střední Evropě (FGDBME) Innsbruck, Rakousko, s Mezinárodní federací světových jazyků a literatur (FILLM), Tempe, USA.

Byl členem International Commision on the History of Geological Science (ICHGS) Společnosti pro dějiny věd a techniky (SDVT) při NTM  Praha, Volné myšlenky ČR - Humanistického a etického sdružení občanů bez vyznání, Českého klubu skeptiků Sisyfos Unie českých spisovatelů, Klubu českých a slovenských autorů literatury faktu, Společnosti Berty Suttnerové.

Augustin Humplík

Narozen 1926 , zemřel 1996, kronikář obce.

Ve vlastivědném zpravodaji „Oderské vrchy", vyšel 11. 11. 1996, byla publikována vzpomínka, ze které citujeme:

„Největší zálibou Augustina Humplíka bylo bezesporu kronikářství. Nejenže vedl obecní kroniku, ale též prostudoval veškeré dostupné literární a archivní materiály o Olšovci. A byl to právě on, kdo pomohl obci při jejím obnovení v roce 1991 svými cennými písemnostmi a obrazovými dokumentacemi zmapovat minulost obce. Položil základy historie Olšovce a písemně je zaznamenal, neboř jak rád prohlašoval: „Život pomine, ale písmo je věčné". Podílel se také na veřejném životě obce. Byl členem Obecního zastupitelstva Olšovce, kde svými zkušenostmi a radami pomáhal zejména mladší generaci. Obohacoval svými četnými příspěvky různé knihy a časopisy, nevyjímaje ani naše „Oderské vrchy"."