Průmysl, zemědělství, lesnictví

Kamenolom, který je majetkem obce, ale byl vždy pronajímán, počátek těžby spadá ještě do minulého století. Nejdéle měl lom pronajatý Aug. Janečka 1902 - 1942. V lomu bylo zaměstnáno více než 100 osob. Po válce v roce 1945 byl provoz obnoven Barovými závody ze Zlína, po znárodnění pod názvem „Svit". Od 1. 10.1964 lom uzavřen pro špatnou kvalitu kamene. Následně pak zde zřízena obalovna štěrku, následkem vypouštění horkého vzduchu při manipulaci s asfaltem shořela dřevěná budova drtiče (postaveného 1912 nájemcem A. Janečkou), letitá dominanta kamenolomu. Od r. 1966 se prostor pomalu zalesňoval a vracel do původního stavu, jáma po vytěženém kameni se zalila vodou. Dnes slouží objekt jako jedno z mála přírodních koupališt v okolí.

Dolní budovu (dílny) nechal postavit nájemce August Janečka původně pro zaměstnance, koně a prasata. Budova byla využívána jako noclehárna pro vězně, kterých pracovalo v lomu až 100. Dílny pak provozoval státní podnik Štěrkovny a pískovny Olomouc. Koncem roku 1992 privatizoval od Fondu národního majetku strojní díly KOVOSTAV, s. r. o. Od roku 1994 provozuje dílny společnost Olšovecké strojírny, které navázaly na původní program oprav zařízení pro těžbu kamene, štěrku a písku, a rozšířily jej o výrobu přírub, ocelových potrubních tvarovek a ocelových konstrukcí. V současné době Olšovecké strojírny zaměstnávají 60 osob. Jedním ze spolumajitelů je ing. Pavel Stupárek, Olšovec, číslo 42.

V roce 1926 koupil pan Vanduch původní mlýn číslo 43, po požáru v r. 1928 zde zřídil pilu. Ta byla znárodněna ke dne 1. ledna 1948. Měla pohon vodní, parní a od r. 1945 elektrický, budova jednopatrová, od r. 1941 zavedena třístranná hoblovačka. Pan Vanduch zaměstnával průměrně 10 osob. Jeho příděl ročně činil 1500 m3 kulatiny. Podnik byl postupně zlikvidován a znovu obnoven až v r. 1961 pro pořez méně hodnotné kulatiny. V r. 1992 byla pila v restitucích vrácena právním nástupcům původního majitele, kteří pokračují ve výrobě řeziva a zaměstnávají 7 pracovníků.

Dne 15. dubna 1951 bylo ONV v Hranicích schváleno v Olšovci JZD prvního typu. Dne 1. února 1953 byl proveden nábor do JZD „Komunálním podnikem" a členy ONV Hranice, zopakován byl ještě za 2 týdny. S rozvojem zemědělské výroby bylo v r. 1961 započato s výstavbou kravína, postupně přibývaly další objekty jako budova váhy a kanceláře, dílna a kovárna, upravovaly se stodoly na sklady hnojiv, obilí ap. Od roku 1971 nastaly v zemědělství pronikavé změny, které svou převratností se plně vyrovnávají změnám, které nastaly na vesnicích v letech 1950 - 1958 při zakládání JZD. Stávající družstva jsou slučována a vytváří se velké ekonomické celky. Také JZD Olšovec po přípravách v r. 1971, se 1. lednem 1972 sloučilo s JZD Střítež n. Ludinou a vytvořilo celek s názvem JZD Střítež se sídlem ve Stříteži n. Ludinou. Sloučení proběhlo hladce za souhlasu všech členů a v žádném směru nenastaly těžkosti. Ještě téhož roku bylo započato se stavbou vepřína, dílny a kovárna byly postupně přestavěny na dílny pro opravy bagrů a buldozerů, další část pak na posklizňovou linku na obilí. Dále byla postavena vodárna, budova pro agregát a nová pila. Od roku 1990 se zemědělská výroba utlumuje a zemědělské družstvo ruší některé provozy. V roce 1991 je založena firma Stolařství Pavelka. Majiteli jsou ing. Jiří Pavelka a ing. Petr Pavelka, číslo 13. V roce 1994 rozšiřují výrobu nájmem družstevní pily, jejíž náplní je výroba řeziva. V roce 1997 rekonstruují zrušený kravín na stolařskou dílnu a rozšiřují ji o nový program - výrobu Eurooken. Zaměstnávají průměrně 30 osob.

Prvním soukromým zemědělcem po roce 1989 se stal Antonín Vika, číslo 10 (zelenina, obiloviny).

Knížecí revír číslo 50, nazývaný též Panský revír nebo Myslivna, nyní Lesy České republiky, s. p., revír Olšovec. Polesí spravovalo území od Dolního Ujezda včetně katastrálního území Partutovic. Samotná budova číslo 50 je zvláštní v tom, že je celá postavená z kamene nalámaného v místním lomu. Kámen je to velice kvalitní, dle slov dlouholetého revírníka pana Vladimíra Rolince při vrtání otvorů pro elektroinstalaci byly zničeny i vrtáky, které jinak odolávaly nejtvrdšímu betonu. Podle kamenných zárubní a pantů se stavba datuje do minulého století.